From zero to hero 3. část
21. 3. 2008
FROM ZERO TO HERO 3. ČÁST
,,Já jsem tvoje babička‘‘ Hleděla jsem na tu dámu jakoby na mě právě mluvila čínsky… ,,Děláte si ze mě srandu že ano… Víte já teď fakt nemám čas ani náladu na to, aby sem vás tady poslouchala…‘‘ ,,Ai, já si nedělám srandu, věřím že smrt matky a bratrů pro tebe musí být těžká, ale ber to tak, že je to lidská přirozenost a že to jednou čeká na každého…‘‘ Raději už jsem dál neposlouchala a šla domů… Ona ovšem šla za mnou, zrovna když přišel taťka… ,,Ai kdo to byl? paní Rai!‘‘ ,,No ovšem, je to tady takové jak jsem čekala… Škaredý dům, nemožné vybavení o vás ani nemluvím…‘‘ ,,Počkejte! Tati můžeš mi prosím říct kdo to je?‘‘ ,,Ai to… to je tvoje babička…‘‘ ,,Vždyť jsem ti to říkala, nemáš důvod mi nevěřit…‘‘ ,,To jako fakt?! Tohle je moje babička?!‘‘ ,,Ano Ai, je…‘‘ ,,Podívej se Michaele! Rozhodně tady nejsem kvůli tobě, to se nemusíš bát, ale rozhodla jsem se, že z Aischwaryi udělám skutečnou dámu… Pojede se mnou a tam se bude vzdělávat…‘‘ ,,A jinak jste v pořádku? Co takhle zeptat se mě dřív než to tak jistě víte?‘‘ ,,Ai… tvoje matka měla se mnou a s tvojí babičkou dohodu… že jestli se jí něco stane, tak ji budeš u babičky…‘‘ ,,Cože?! A to proč?! A jako ty s tím souhlasíš?‘‘ ,,Musel jsem souhlasit, víš tvoje babička je velmi bohatá a vlivná a ‚urozená‘ a prostě ti u ní bude lépe než se mnou…‘‘ ,,Tak to teda nebude! Když se o mě a o nikoho z rodiny nestarala 17 let, nebude se starat ani teď!‘‘
,,Myslela jsem že jsi alespoň trochu rozumná… pojeď se mnou a já ti všechno vysvětlím, i to, proč jsem se o tebe 17 let nestarala a… proč musíš chodit takhle nemožně oblékaná, proč musíš bydlet v tomhle naprosto nemožném domě.‘‘ ,,Milá babičko… moje oblečení mám ráda stejně tak jako můj dům a‘‘ ,,A už dost! Prostě pojedeš a nebudeme se o tom dohadovat, je taková smlouva, takže prostě musíš…‘‘ ,,Smlouva?! Jak může být o tomhle smlouva?!‘‘ ,,Tak dohoda…‘‘ ,,Ano, takže já nemám žádnou jistotu že by to máma takhle chtěla…‘‘ ,,Máš mě Ai… Věř mi i jí… Věř že není tak hrozná jak se na 1. pohled zdá…‘‘ ,,No, jako vždy to tvůj otec řekl otřesně, ale jinak s ním souhlasím… Věř mi a pojeď se mnou.‘‘ ,,Jedině když půjde i táta…‘‘ ,,Ne, ho v domě mít nebudu ani náhodou.‘‘ ,,V tom případě ale nejdu ani já!‘‘ ,,Dobře… může jít i on, stejně jsme teď propustili zahradníka.‘‘ Už jsem ji něco chtěla říct, ale táta mě raději zadržel… ,,Takže jedeme.‘‘ ,,Počkej, snad se musíme sbalit, nemůžeme přece teď odjed a všechno tady nechat.‘‘ ,,Ale samozřejmě že můžete… Rozhodně 1. co uděláme když přijedeme bude to, že ti koupím nějaké slušné oblečení.‘‘ ,,Tak to teda ne! Neuděláš ze mě ňákou namyšlenou slečinku v kostýmku…‘‘ ,,To si piš že udělám.‘‘ ,,Nechci se vám tady do toho plést, ale je pravda že z ní se vám nepodaří udělat, protože jestli jste si ještě nevšimla, tak ona má všechno po svojem a nic si nenechá vnutit…‘‘ ,,Dobře… Antonio!‘‘ Z jejího auta vylezl nějaký pán v obleku… Děda? ,,Sbal tady slečně všechno oblečení a nalož do auta.‘‘ Tak asi ne… ,,To je kdo?‘‘ ,,To je tvůj sluha.‘‘ ,,Můj sluha?‘‘ ,,Ano, přesně tak. Ale honem, nastup si, už jde s tvými věcmi…‘‘ Raději už jsem dál nic neříkala a nastoupila jsem do auta… V ničem takovém hnusně luxusním sem ještě nikdy nejela… Soukromý řidič a vzadu bar s televizí… ,,Kolik to stálo?‘‘ ,,Nevím, o tyhle věci se stará dcera…‘‘ ,,Vnučka?! Jak jako dcera?!‘‘ ,,Tvůj dědeček má dceru a ta má dceru, to je to tak těžké?‘‘ Dál už jsem se raději neptala… Sakra! Vůbec jsem si nevzpomněla na naši skupinu!!! Jak jsem na ni mohla zapomenout, jak jsem mohla odjet a nechat je tady, vždyť já vůbec nevím kde jedeme… Když jsme zastavili… Před náma stála luxusní vila s obrovskou zahradou a bylo to jenom několik bloků od místa kde se skupinou zkoušíme! ,,Myslela jsem že bydlíš někde dál… V nějaké bohatší čtvrti…‘‘ Potom jsem se rozhlídla kolem, takovým vil jako byla tahle tady bylo snad milion… ,,Aaha…‘‘ ,,Ahooooj! Přiběhla k nám nějaká holka, která mi byla kupodivu sympatická… ,,Ai, tohle je Anna, tvoje sestřenice…‘‘ ,,Ahoj, moc jsem se na tebe těšila…‘‘ Vrhla se na mě a objala mě s ‚úžasným‘ úsměvem, písklavým hlasem a velkým nadšením… Tak jo, měním názor, není mi sympatická… ,,Ai, aby ses tady cítila lépe, ty a Anna budete v pokoji spolu, jsem si jistá že si budete rozumnět, Anna je velice kultivovaná dívka a alespoň tě naučí trochu slušnosti…‘‘
- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář