Jdi na obsah Jdi na menu
 


From zero to hero 2. část

20. 3. 2008
FROM ZERO TO HERO 2. ČÁST
 
,,Odešel k Lein do 4shock‘‘ najednou zavládlo dlouhé ticho… ,,No to si snad děláš srandu, ne?‘‘ Začala jsem se strašně smát, protože větší chybu, než jít k Lein Staichové udělat nemohl… ,,Ne nedělám, ale prosím tě jenom tam nechoď… ber to s klidem, porazili jsme je každý rok, porazíme i tento rok a Derek si teprv uvědomí jakou udělal chybu…‘‘ ,,Proč bych se kvůli tohohle měla nervovat? Věř mi, za to mi rozhodně nestojí, jeho vina, on bude mít s 4shock trapas, my ne… Jenomže je tady problém… Derek ohrozil celou kreaci… vlastně ji úplně zrušil když odešel… Tak rychle za něho náhradu neseženeme, rozhodně ne tak dobrou jako je on a on už s náma byl sehraný…‘‘ ,,No jo, ale za pokus nic nedáme, tak by jsme to mohli zkusit… sezveme známé lidi, dobré tanečníky a uděláme konkurz, věř že do naší skupiny chce fakt hodně lidí…‘‘ ,,Jo, to sice chce, ale pochybuju že se s někým dokážem tak rychle sehrát… Každopádně konkurz uděláme, protože za pokus nic nedáme… stejně si myslím, že budeme muset vymyslet úplně novou kreaci bez jednoho člena…bože, to sme ztratili tolik času? No nic, dneska trénovat nebudem, rozejdeme se a každý budete shánět lidi na ten konkurz, řekněte o tom všem dobrým tanečníkům které znáte, jasné? Takže pro dnešek se mějte a sejdeme se zítra v obvyklém čase...‘‘ Ikdyž jsem dělala že se mě odchod Dereka nedotkl, opak je pravdou… Dereka sem měla hodně ráda a popravdě sem vůbec nechápala proč se rozhodl takhle náhla odejít ze skupiny… S tím už si ale nebudu dělat starosti…
Ještě chvíli jsem jenom tak bez cíle chodila, ale pak sem se rozhodla jít domů, no co… vyučování třeba zkončilo dříve… Už když jsem přicházela k domu něco se mi nezdálo… Kolem celého domu byla natáhlá červeno-bílá páska a všude byly policejní auta… Uviděla jsem tátu, jak sedí na schodech a jenom nevědomky sleduje děj kolem něho, rychle jsem se k němu rozběhla aby mi řekl co se děje… Policisté mě ale zastavili ,,Co chcete? Během vyšetřování tady nikdo nemůže‘‘ ,,Během jakého vyšetřování?!‘‘ ,,Slečno odejděte, tady opravdu nemáte co dělat.‘‘ ,,Jak jako nemám co dělat, já tady bydlím a támhle je můj otec‘‘ ,,Vy jste Aischwarya Bell?‘‘ ,,Jo, to sem, můžete mě konečně pustit?‘‘ ,,Ale jistě, promiňte‘‘
,,Tati! Co se to tady děje?!‘‘ ,,Ai… po-pojď ke mně…‘‘ ,,Prosím tě řekni mi co se děje…‘‘ ,,Víš maminka a Maind a-a Mailich oni sou…‘‘ Zděšeně jsem se na něho dívala, hltala jsem každé slovo které řekl a jenom jsem se v duchu modlila aby neřekl to co si myslím…
,,Ai maminka a tvojí bratři jsou mrtví…‘‘ Propukla jsem v strašný hysterický pláč, moje největší obavy se naplnily… ,,Co?! Ne! T-to není pravda o-oni nemůžou být mrtví! Vždyť to… Jak?! Ne, to není možné! Řekni že ne!!!‘‘ Zhroutila jsem se na zem vedle něho na schody a nepřestávala jsem brečet, myslela jsem jenom na to že to nemůže být pravda, že tohle je jenom nějaký hrozivý živý sen, já se proberu a bude všechno jako předtím, tohle prostě pravda být nemůže! Oni nemůžou být mrtví!
 - po 2 týdnech -
Já i taťka se ještě pořád vzpamatováváme ze smrti rodiny, mluvíme o tom málo a táta se přede mnou snaží dělat, jako že se nic nestalo a že čas všechno zahojí… Já v to taky doufám, ale nevím kdy ten čas přijde… Policisté nevyřešili kdo je zabil a jejich případ dal do odložených pro nedostatek důkazů. Když najednou u domu zastaví nádherné luxusní auto a z něho vyjde madam v nejdražším kostýmu, klobouku, rukavičkách… Když ji tak vidím před naším domem říkám si, že se musela o pár ulic zplést, ale i tak jsem vyšla ven. ,,Dobrý den, co si přejete?‘‘ ,,Dobrý den, jsem tady správně u rodiny Bell?‘‘ ,,Ano, jste‘‘ ,,Dobře, ty jsi kdo?‘‘ ,,Kdo jste vy?‘‘ ,,Podívej se, tohle se nesluší na mladou dámu…‘‘ ,,Podívejte se, mě je jedno co se sluší a co ne‘‘ ,,Myslím že první co s tebou udělám je, že ti budu dávat lekce slušného chování…‘‘ ,,A kdo teda jste, když si dovolujete mi tohle říkat??‘‘ ,,Já jsem tvoje babička…‘‘
 
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář