FROM ZERO TO HERO
,,Zlatíčko, tak já jedu, v poledne ti zavolám kde půjdeme na oběd, papa ‘‘ A takhle, nebo alespoň podobně se probouzím každé ráno, bohužel ne atraktivním přítelem, ale otcem…
Jo, myslí si jak mě hrozně baví tenhle život plný přepychu a peněz… Ale já už toho mám dost, chtěla bych to vrátit tam kde to bylo… Kdysi jsme byli normální, průměrná rodina, která si v pohodě vystačila, pravda že někdy jsem museli hodně šetřit a nemohli jsme si dovolit jít nakupovat každý měsíc, ale mě to nevadilo, jenomže jsem byla asi jediná… Po nějaké době táta dokonce ztratil práci restaurátora a tak to šlo z kopce, novou práci si nenašel a máma živila mě, tátu a dva starší bráchy… Nebylo to ale vůbec tak strašné jak se zdá, ovšem jeden den nám navždy změnil životy a navždy mi zůstal v paměti.
Den začal jako každý a nikdo z nás se ani neodvážil předpokládat, že by se stalo něco ‚jiného‘. Ráno mě probudili Matěj s Michalem, to jsou moji dva bráchové, dvojčata, když si v pokoji nahlas pustili hudbu, naše pokoje byly totiž odděleny jenom tenkou stěnou, podle mámy by jsem spolu nevydrželi být v jednom pokoji všichni společně, tak měli ti dva vlastní pokoj spolu a já sama a vyhovovalo mi to, ikdyž teď bych si přála mít ten pokoj společně, abych s něma byla alespoň trochu více, jenomže teď už nic nezměním.
Když jsem se nasnídala, oblíkla a alespoň trochu upravila (nemám zapotřebí se nějak výrazně líčit), vyrazila jsem do školy… Teda spíše podle rodičů do školy. Už jednou jsem měla problémy z toho, že jsem měla hodně zmeškaných hodin a ředitelka chtěla vysvětlení po mamce, která ho chtěla zase po mě… Měla jsem už delší dobu nachystanou výmluvu, kdyby se to náhodou zjistilo. Začala jsem trošku brečet a nahodila jsem ‚psí výraz‘ ,,Mami promiň, víš já… já bych tam chodila, ale… ‘‘ ,,No co?!‘‘ ,, No já… oni… oni mě tam šikanujou… ‘‘
,,Co si to už ZASE vymýšlíš?! Jsi na velmi dobré škole a šikana tam není!‘‘ ,,A to víš jak?!‘‘ ,, Jak, no přece… jak myslíš že tě šikanujou?‘‘ ,,Normálně, nadávají mi a mlátí mě za můj původ‘‘ ,,Nadávají ti a mlátí tě za to, že jsi indka?!‘‘ ,,Ano! Neříkej mi, že ty ses s tím nikdy nesetkala…‘‘ Svou roli jsem zvládla opravdu dobře a skvěle jsem to zahrála… ,,Aj, promiň to jsem netušila, okamžitě půjdeš na jinou školu‘‘ (Jenom tak pro pořádek jmenuju se Ajschwarya a je mi 17) ,,To bys pro mě opravdu udělala?‘‘ ,,No ale jistě že ano! Jsi moje dcera! Promluvím s ředitelkou.‘‘ Ok, to se mi podařilo výborně, pomyslela jsem si… Tak na tohle myslím pokaždé když jdu úplně jinou cestou, než mám jít do školy, no někdy tam chodím, vždycky tak měsíc vynechám a 2 týdny chodím, ale učení zvládám úplně v pohodě…
,,Čau Aj!! Dneska jsi tady nějak pozdě, ne?‘‘ Vykřikla na mě Jess… teď proč jsem tady… Právě tady tohle je moje pravá a nejlepší rodina… je to parta 8mi lidí, se kterýma tančím už 10 let… tanec je můj život. Poslední 2 měsíce se věnujeme nacvičování chorošky na největší taneční soutěž… no největší, to ne, ale na největší mezi náma ‚krysama z ulic‘ jak nám s oblibou říkají ‚ti lepší‘. ,,Tak bando! Jak to tak vidím, tak už jste se tady ulejvaly dost, takže teď se jde makat a nechci slyšet žádné námitky!‘‘ K mojemu překvapení všichni bez odmlouvání vstali a postavili se do první kreace… ,,Tak počkat! Něco se stalo?‘‘ ,,Proč by se mělo něco stát?‘‘ Zeptala se Michelle nejistě. ,,Jste nějací divní, vůbec neodmlouváte, vůbec nemluvíte… Tak co? Zrušili soutěž, nebo co se děje?‘‘ ,,Aj, Derek se rozhodl odejít do jiné skupiny a ohrozil celou kreaci…‘‘ ,,Jak jako do jiné skupiny???!!! Do jaké jiné skupiny?! Upřesni to!‘‘ ,,Aj uklidni se, on…‘‘ ,,On?!‘‘ ,,Odešel k Lein do 4shock…‘‘
- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -